Několik výše doporučených tras výletů je opravdu jen výběrem z mnoha, které lze z Richtrových bud uskutečnit. Než se ovšem pro některou z tůr rozhodnete, prostudujte si důkladně turistickou mapu. Též neopomeňte seznámit se, zvláště v zimě, s předpovědí počasí a doporučením Horské služby. Je dobré se informovat ve středisku Krokonošského národnho parku v Peci pod Sněžkou, zda některý úsek na plánované trase není z nějakých důvodů pro turisty uzavřen. Pokud jste zvyklí chodit po horách, jistě si sami dobře zvolíte, ale určitě si nenechte ujít dva výlety, o kterých bychom chtěli pohovořit podrobněji.
Turistické mapy a cyklotrasy naleznete na mapy.cz (klikněte zde pro otevření)
(18 km) - Richtrovy boudy P R. b. - Pec pod Sněžkou - lanovka - Růžohorky - Pec pod Sněžkou - R. b
(13 km) - R. b. - Zelený důl - Pec pod Sněžkou - Severka Bufet Na rozcestí - Výrovka - R. b.
(20 km) - R. b. - Výrovka - Dlouhý důl - Špindlerův Mlýn - U Dívčí lávky - Důl Bílého Labe - Luční bouda - Výrovka - R. b.
(18 km) - R. b. - Pec pod Sněžkou - Velká Úpa - Javoří důl - Kolínská bouda - Lyžařská bouda - Liščí hora - Bufet Na rozcestí - Výrovka - R. b.
Ačkoli je výlet za dobrého sněhu určen především pro běžkaře, můžete na něj vyrazit i v létě. Uvědomte si však, že jeho trasa měří 23 km a hned v úvodu je převýšení téměř o 750 m. Důležité je přivstat si a odjet z Pece některým ranním autobusem směrem do Horního Maršova a vystoupit na zastávce Temný důl. Na stoupání na Krausovy boudy a ještě kousíček nad ně to chce opravdu dobře namazat. Potom je stoupání mírnější a občas je i oddechová rovinka. První zastávku udělejte u Modrých kamenů.
Modré kameny je skalní útvar z kvarcitů, které s dalšími krkonošskými horninami jako jsou např. fylity a svory byly původně sedimenty na mořském dně. Působením velkých tlaků a teplot v průběhu mnoha milionů let byly tyto horniny přepracovány, složitě zvrásněny a vyzvednuty do dnešní podoby.
Z vrcholku skály máme údolí Černohorského potoka, část Jánských Lázní a Svobodu nad Úpou doslova pod nohama, ale výstup na temeno skály doporučujeme jen zkušeným, a to ještě nebudou- li kameny zaledněny. Je totiž kam padat. Raději však nepokoušejte osud a s výhledem počkejte až k Pardubickým boudám nebo na Černou horu. Z obou míst je vidět daleko do kraje a do podkrkonošské pahorkatiny.
Z vrcholu Černé hory je krátký sjezd k Černé boudě, odkud je pěkný pohled na Sněžku a část trasy, kterou máme před sebou. U Černé boudy opustíme hřebenovou cestu a odbočíme na Černohorské rašeliniště. Asi 3 km dlouhý okruh je vybudovaný především na léto, ale rašeliniště s peřinami sněhových závějí, zachumelenými stromky a zádumčivým tichem má své kouzlo i v zimě. Na hřebenovou červenou značku se z okruhu vrátíme před krátkým, ale velice strmým sjezdem. Tady pozor, protože na dojezdu bývají vyježděné boule a hodně se tady padá. Další sjezd je již pozvolnější.
Relativně rovinatý úsek mezi Kolínskou a Lesní boudou je na našem hřebenovém výletu v nejnižší nadmořské výšce. Snadná přístupnost z Pece jej činí poměrně zalidněným. Mnohé z chat nabízejí občerstvení, ale v sezóně zde bývá plno. Je tu i několik běžeckých tratí s dobře upravenými stopami, které vás mohou zlákat. Než se po některé vydáte, zjistěte si, kam vede. Mohlo by se stát, že byste snadno najeli o pár kilometrů navíc! Pozvolné, ale dlouhé stoupání na Liščí horu je posledním velkým kopcem na naší tůře. Z vrcholu Liščí hory jsou snad nejhezčí pohledy na Studniční horu, Sněžku, Černou horu a vlastně celou východní část Krkonoš. Pokud budete mít štěstí na inverzní počasí a dole v údolí se bude válet mlha, nikdy vám tento pohled nevymizí z paměti.
Hřeben mezi Liščí horou a Výrovkou je lyžařskou lahůdkou. Nejen, že tu bývá dobrá běžecká stopa a mírné sjezdy zvládnou i slabší lyžaři, ale po celou dobu jízdy se můžete kochat dalekými výhledy. Pár desítek metrů za Výrovkou odbočte doleva na další vyhlídku, tentokrát na Svatý Petr, Špindlerův Mlýn a velkou část západních Krkonoš.
Z Výrovky na Richtrovy boudy je dlouhý a strmý sjezd. Nepřeceňte své umění a buďte opatrní. Bylo by škoda posledních 1,5 km absolvovat na kanadských saních Horské služby.
Výlet, který vám chceme navrhnout, prochází nejhezčími a nejcennějšími partiemi východních Krkonoš. Připravte se ovšem na tůru náročnou, 18 km dlouhou, s převýšením téměř 800 m. Do batohu neopomeňte vzít pláštěnku a nějaké to občerstvení. Cestu do Pece znáte. Odsud se vydáte do Obřího dolu a hned na začátku si můžete prohlédnout malou expozici ve stanici Správy Krkonošského národního parku.
Po krátkém prudkém stoupání se po chvíli před vámi otevře úchvatné panorama se Sněžkou, Obřím sedlem a skalnatými srázy Studniční hory. Hluboké údolí ve tvaru písmene U vymodelovaly pleistocenní ledovce. Poslední ledovec roztál někdy před desetitisíci lety, ale zůstaly po něm památky v podobě morén. Jsou to oblé pahrbky pokryté hlínou a porostlé trávou. Tyto valy z velkých balvanů a kamenné drtě nanesl ledovec pomalu stékající z vyšších partií hor. Můžeme je vidět napravo od cesty naproti Boudě pod Sněžkou.
Kaplička na hranicích přísně chráněného závěrú Obřího dolu slouží jako malý památník s výstavkou historických fotografií. Stojí přímo v dráze dojezdu lavin a jako zázrakem zde vůbec ještě existuje. Nápadný pás bez vysokého lesa na svahu Studniční hory není nic jiného než stopa po jedné z největších sněhových lavin v Krkonoších. Sníh utržený z hrany Studniční hory se sesul přes Malou úpskou jámu a zničil téměř 8 ha lesa. Hmota laviny byla 180 000 m3 a váha zříceného sněhu se odhaduje na 42 000 tun. I dnes v Obřím dole padají laviny, většinou však ke kapličce nedojedou.
U kapličky opustíme dno Obřího dolu, které se svými ledovcovými kary, skálami, roklemi, vodopády, lavinovými dráhami, vzácnou květenou, živočichy a lučními enklávami s malebnými chalupami je jedinečným místem na světě. Začneme stoupat úbočím Sněžky a asi po půlhodině chůze se cesta lomí serpentinou prudce doprava. Na kamenné podezdívce po bývalé boudě Kovárna se pohodlně uvelebte na lavičce, rozbalte svačinu a zkuste si představit, že jste o nějaké to století zpět a vládne tu čilý hornický ruch.
Málokdo ví, že v Obřím dole bývala hornická osada založená ještě dříve než Pec pod Sněžkou. Vznikla pravděpodobně v 16. století, kdy do Obřího dolu přišli horníci z Míšně a začali s dolováním. Pálil se zde vitriol na výrobu kyseliny sírové a vyráběl arsenik, který se používal především na výrobu krásného litého skla. Největší rozkvět těžby zde však byl v 18. století. Doloval se zde převážně arzenopyrit a pyrhotin. Těžební společnost získala 70 tun arzenových výrobků a 6 tun mědi. Po ukončení dolování nám zůstalo zachováno několik děl, z nichž zcela unikátní důl Kovárna sahá téměř až na dno Obřího dolu. Je snaha v něm zřídit podzemní skanzen, který by ukázal zájemcům nejenom nitro Sněžky, ale i dávné metody dobývání nerostů.
Od Kovárny cesta stále poměrně příkře stoupá. Jistě vás upoutá kamenná stavba přilepená na skále u potoka Rudníku. Uvnitř je ukrytý důmyslný vodní trkač, kterým se dopravovala voda na vrchol Sněžky. Stroj pracoval na principu tlaku vodního sloupce a pracoval vlastně zadarmo. Hlavní část vodárny je nyní díky obětavosti několika nadšenců zrestaurována, ale vodu na Sněžku již nikdy dopravovat nebude. Za krátkou serpentinou za vodárnou se otevřou nezapomenutelné pohledy do ledovcového karu Úpské jámy, které jistě vyváží námahu výstupu.
Od bývalé Obří boudy budeme pokračovat přes Úpské rašeliniště k Luční boudě. Rašeliniště se rozkládá po obou stranách cesty a vrstva rašeliny dosahuje místy až 1,5 m. Ukrývá se v něm mnoho vzácných živočichů a rostlin a pramení zde Úpa a Bílé Labe.
U Luční boudy vás možná napadne, že se sice pohybujete po hřebenu Krkonoš, ale okolní rovina vlastně moc hory nepřipomíná. Za vysvětlením se musíme vydat do dávné geologické minulosti. Ve starších třetihorách, před více než 20 miliony lety nebyly Krkonoše pohořím, ale součástí rozsáhlé roviny s mělkými údolími a líně se kroutícími řekami. V mladších třetihorách se území Krkonoš vlivem geologických sil začalo zvedat a Krkonoše dostávaly pozvolna horský charakter. Déšť, sníh, teplo, mráz, potoky i ledovce rozbrázdily vystupující krkonošský blok do dnešní podoby a paroviny zachované v hřebenových partiích jsou pozůstatkem právě té dávné roviny, která tu kdysi existovala.
Mírným stoupáním se dostaneme ke kapličce pod sedlem mezi Studniční a Luční horou k památníku obětem hor. Množství pamětních desek připomene nevyzpytatelnost krkonošského počasí a mnohá lidská utrpení. Na sedle nad kapličkou se určitě zastavte a pokud bude dobrá viditelnost, pokuste se podle panoramatického obrázku určit krkonošské vrcholy!
Jestliže jste se silami vydrželi až sem, bude pro vás hračkou seběhnout k Výs rovce a odtud to je opravdu jen kousek zpátky na Richtrovky.
